Nabíječka v obývacím pokoji je praktická, ale volně visící kabely od telefonu, notebooku nebo sluchátek rychle vytvoří změť, která překáží při úklidu, zachytává se o nohy a působí neuspořádaně. Cílem není schovat všechno za nábytek, ale vést kabely tak, aby zůstaly dostupné, přehledné a bezpečné. Než začnete cokoli připevňovat, projděte trasu od zásuvky k místu, kde zařízení skutečně leží. Právě tam vzniká většina problémů.

Pokud si nejste jistí, začněte neutrálním základem – světlá šedobéžová nebo teplá šedá – a barvu přineste až v doplňcích. Neutrální stěna s dřevěným nábytkem téměř nikdy nefunguje špatně a snadno se mění podle ročního období. Až budete mít jistotu, můžete přejít k výraznějšímu odstínu na jedné stěně. Rozhodující není trend, ale to, jak barva vychází s vaším konkrétním kusem dřeva při světle, které v pokoji skutečně máte.

Vyplatí se mít po ruce dvě věci: náplast na případné otlaky a trpělivost. Když dítě začne plakat hned při nazouvání, zkuste mu nejdřív botičku jen položit na nohu a nechat ho v klidu sedět. Teprve pak přejděte ke stoji a krátké chůzi. Pomáhá i to, když si dítě obuje botičku samo, byť nepřesně. Pocit kontroly nad situací dělá divy. A pokud se ani po týdnu nic nelepší, zkontrolujte velikost znovu, ideálně odpoledne, kdy noha bývá mírně nateklá.

Zrcadlo umístěte tak, aby odráželo okno nebo pohled do další místnosti, ne prázdnou zeď. Velké zrcadlo na boční stěně protáhne místnost do hloubky, zrcadlo nad nábytkem zase opticky zvedne strop. Pozor na zrcadla naproti sobě – vytvářejí nekonečný tunel a v malém prostoru působí rušivě. Světlo rozdělte do několika zdrojů: stropní svítidlo samo o sobě vrhá stíny do koutů. Přidejte stojací lampu, bodovky nebo osvětlení za závěsem a do rohů, které jinak zůstávají tmavé. Tmavý roh vždy prostor zmenší.

Když stůl stojí u zdi nebo v koutě, je to jiná situace. Zeď na jedné dlouhé straně ubere jedno místo a zbývají tři. Čtvrté místo pak logicky padne na čelo stolu, tedy do rohu. Tady pomůže jediné: posunout stůl od zdi alespoň o padesát centimetrů. Vznikne prostor, kam se dá zajet židlí, a roh přestane být pastí. Pokud to místnost nedovolí, je lepší stůl otočit o devadesát stupňů a obětovat průchod, než mít jedno trvale nepoužitelné místo.

Druhým řešením je sprchový kout místo vany, pokud to dispozice dovolí. Ušetříte půdorys i úklid. Zástěna by měla být průhledná, ne mléčná, protože mléčné sklo v malém prostoru působí jako zeď. Pokud vanu potřebujete, zvolte kratší model a nad ni umístěte odkládací plochu na zeď. Typická chyba: dávání věcí na okraj vany, odkud padají. Každá věc v koupelně má mít své pevné místo, jinak se do týdne vrátí nepořádek.