Barvu světla nepodceňujte. Teplá bílá zkresluje barvy oblečení a v malé skříni působí žlutě; studená bílá naopak zvýrazní prach a špínu. Nejlepší kompromis je neutrální bílá kolem čtyř tisíc kelvinů. Pokud skříň osvětlujete páskem, dejte ho na hliníkový profil — holý pásek se přehřívá, lepivá vrstva pouští a po pár měsících visí. Napájení veďte v liště podél zadní stěny a kabel zajistěte sponami, aby se při vytahování oblečení nevytrhl.

Potažená ramínka (sametová, gumičková nebo látková) drží oblečení na místě a jsou šetrná k ramenům. Ideální jsou na košile, halenky a pleteniny. Pozor ale na příliš silnou vrstvu potahu – může se časem odlepit nebo roztáhnout a ramínko ztratí tvar. Při čištění je otírejte jen vlhkým hadříkem, ne namáčejte. Potah také může barvit světlé oblečení, zvláště pokud je nový a tmavý.

Materiál na obal má být prodyšný a hustě tkaný. Bavlna nebo směs bavlny s lenem je ideální, protože prach propustí jen minimálně a zároveň nebrání cirkulaci vzduchu. Levné netkané textilie se po pár praních rozpadnou a jejich vlákna se lepí na oblečení. Nepoužívejte staré prostěradlo bez kontroly, jestli není potrhané; třepící se okraje se otisknou do tmavých látek.

Kam světlo patří a kam ne U police nad hlavou je vhodné světlo s krytím proti oslnění, namontované na spodní straně police výše, nikoli na stropě. U zásuvek a nízkých polic naopak pomůže pásek přilepený k zadní stěně těsně pod hranou police — osvětlí obsah zásuvky zevnitř a neoslní při pohledu zepředu. U skříní s posuvnými dvířky počítejte s tím, že světlo nesmí překážet dráze dvířek; pásek lepte alespoň dva centimetry od kolejnice a zkontrolujte, zda se dvířka nezachytí o kabel.

Překážky, které se v rozměrech snadno ztrat

Začněte tím, že skříň úplně vyprázdníte. Ne jen spodní polici, ale celý objem, protože jinak budete rozhodovat o věcech naslepo. Všechno položte na podlahu nebo na postel a rozdělte na tři hromady: používané často, používané sezónně a nepoužívané. Poslední hromada obvykle končí v pytli na odvoz. Teprve potom změřte vnitřní šířku, hloubku a výšku spodního dílu. Bez míry kupujete nebo vyrábíte úložné prvky, které pak buď nedrží, nebo blokují dveře.

Úzká zásuvka svádí k jedinému řešení: trička srolovat do ruliček a naskládat je jako dřívka do krabice. Jenže právě tady vzniká nejčastější chyba. Pokud tričko rolujete od spodního lemu k ramenům, tlačíte látku přes ramenní šev, který se při každém otevření zásuvky ohne a zůstane v něm trvalá stopa. Po několika týdnech má tričko v rameni zlom, který už žehličkou nespravíte.

Na závěr: světlo ve skříni nemá být efektní, má být funkční. Než cokoli přilepíte, postavte se před otevřenou skříň a zkuste si, kam světlo doopravdy dopadá. Pokud oslňuje oči nebo nechává zadní třetinu hloubky tmavou, je na špatném místě — a to je chyba, která se opakuje pořád.

Zásuvku otevírejte pomalu a berte tričko zepředu, ne z prostředku řady. Vytahování z prostředku rozhrne celou řadu a trička se znovu musí skládat. Pokud zásuvka jezdí ztuha nebo se vzpříčí, snížte výšku řady o jedno tričko. Přetlačená zásuvka je horší než poloprázdná. Jednou za čas řady projděte a srovnejte je; stačí pár minut a trička vydrží v obleku bez zlomů podstatně déle.

Nejhůř se světlo hledá tam, kde je ho nejvíc na špatném místě. Ve skříni to platí doslova: jedna silná žárovka přilepená na stropě osvítí hromadu triček, ale police pod ní zůstanou ve stínu. První krok proto není koupit svítidlo, ale projít skříň s metrem a zjistit, kde skutečně stojíte, když něco hledáte. Změřte hloubku skříně, výšku polic a šířku dvířek. Teprve podle toho volíte typ světla, ne naopak.

Praktické je ovládání. Senzor na otevření dvířek je pohodlný, ale levné senzory reagují i na průvan nebo na pohyb v místnosti a světlo svítí zbytečně. Mechanický spínač u dvířek bývá spolehlivější. Pokud použijete páskové světlo s baterií, počítejte s tím, že v chladné a vlhké skříni u vchodu baterie rychle slábnou; tam se vyplatí napájení ze sítě.

Další častá chyba je skladování triček s potiskem vespod řady. Potisk se otírá o spodní desku a odlupuje se. Trička s dekorem dávejte nahoru nebo do samostatné řady a potiskem směrem ke středu složeného balíčku, ne na vnější stranu. U tenkých triček se vyplatí proložit řadu proužkem papíru, který zabrání tření látky o látku.

Jakmile je spodní patro rozdělené a naplněné, udělejte si jednoduché pravidlo: co se odtud nevytáhne během jednoho roku, nemá tam co dělat. Jednou za sezónu projděte obsah a vyřaďte to, co jste nepotřebovali. Tím se spodní část skříně přestane chovat jako skladiště a stane se tím, čím má být: místem, kde má každá věc své pevné místo a kde ji najdete bez vysypávání celé hromady.