Ementálovitý vzhled tedy není náhoda ani estetická metafora. Je přímým důsledkem toho, že Měsíc nemá atmosféru, vodu ani deskovou tektoniku a jeho povrch se nemá jak obnovovat. Každý dopad zůstane zapsaný a nové jamky se vrší přes staré. Kdo se naučí číst překryvy, tvary valů a stíny na terminátoru, dokáže z pouhého pohledu odhadnout, která část povrchu je stará a která vznikla později.
Policový regál nad sedadlem je lákavý, ale pod schody se často potkává s hlavou. Místo regálu na dosah použijte úzkou poličku při zemi nebo koš na knihy vsunutý pod sedadlo. Knihy, po kterých se sahá pravidelně, patří do výšky kolen, ne nad hlavu. Další častá chyba: otevřené police plné knih na šikmé stěně. Knihy se sesouvají, padají a koutek se změní ve skladiště. Na šikminu patří uzavřená skříňka s dvířky, nebo nic.
Základní děj je fyzikálně jednoduchý. Planetka letí rychlostí několika kilometrů za sekundu a při nárazu předá energii hornině během zlomku sekundy. Ta se vypaří, roztaví a vyvrhne ven. Vznikne kruhová prohlubeň s vyvýšeným valem a kolem ní vrstva vyhozeného materiálu. Čím větší těleso a čím větší rychlost, tím hlubší a širší kráter. Menší úlomky dopadají blíž, větší dál, a na svazích valu se proto objevují druhotné jamky.
Smysl celé kombinace je jednoduchý: dýchání připraví tělo, byliny v teplé vodě dokončí uvolnění a zklidní podrážděnou kůži i dýchací cesty. Když po koupeli cítíte těžké nohy nebo vás pálí kůže, bylo teplo nebo odvar příliš silný, ne že bylinky nefungovaly. Upravte teplotu, zřeďte odvar a příště začněte kratší dobou. Účinek se dostaví spíš pravidelností než jednorázovým dlouhým pobytem ve vaně.
Začněte výškou. Sedět se dá pohodlně i pod stropem, který má nad hlavou 110–120 cm, ale jen tehdy, když je sedadlo hluboké a člověk se opírá spíš dozadu. Změřte si volnou výšku v místě, kde bude hlava, ne uprostřed prostoru. Pokud je nad sedadlem méně než 100 cm, zvažte nižší posezení bez opěradla nebo polstrovanou lavici. Typická chyba je koupit klasické křeslo podle fotky a pak zjistit, že se pod schody nevejde aniž by se muselo naklánět, a že při vstávání narazíte temenem do konstrukce.
Island leží na hranici dvou tektonických desek, které se od sebe roztahují. Touto trhlinou proniká magma blíž k povrchu než kdekoli jinde v Evropě, a proto je zdejší zemská kůra mimořádně horká. Teplo vzniká třením a rozpadem radioaktivních prvků v plášti, ale hlavně jde o trvalý přísun energie z nitra planety. Na ostrově je navíc hodně podzemní vody, která se přes póry a pukliny dostává do kontaktu s horkými horninami. Výsledkem jsou zásoby horké vody a páry, které lze čerpat relativně mělce.
První krok je dohodnout horní hranici. Rozumné pravidlo zní: jedna změna, jeden účel, přibližně do 400 změněných řádků. Pokud je změna větší, rozdělte ji podle logických vrstev – nejdřív refaktoring bez změny chování, potom nová funkce, nakonec testy a drobné opravy. Každý pull request popište jednou větou, co mění a proč. Když popis nejde napsat bez souvětí, je změna pravděpodobně moc velká.
Proč se krátery překrývají a co z toho vyčíst Hustota kráterů není všude stejná a právě to je nejužitečnější pozorovací pomůcka. Na tmavých mořích je jam málo, protože jde o mladší ztuhlou lávu, která starší reliéf zalila. Naopak ve starých pevninských oblastech se krátery překrývají, mají rozbité valy a mezi nimi leží menší a ostřejší důlky. Platí jednoduché pravidlo: kráter, který překrývá jiný, je mladší. Čím ostřejší a zachovalejší okraj, tím méně času uplynulo od dopadu.
Měsíční povrch na první pohled působí jako děrovaný sýr. Za tuto podobu ale nevděčí erozi, vodě ani tektonice jako pozemské hory. Krátery vznikly dopady planetek a komet v prostředí, kde chybí atmosféra i tekutá voda. Bez vzduchu není tření, které by těleso zpomalilo a rozbilo vysoko nad povrchem, a bez vody a větru neexistuje nic, co by důlek po dopadu časem zahladilo. Proto zůstávají stopy po srážkách na Měsíci prakticky navždy a sčítají se do husté sítě ok a jam.
Při pozorování dalekohledem nebo na snímcích je užitečné dívat se na terminátor, tedy hranici světla a stínu. Šikmé světlo zvýrazní reliéf a odhalí nízké valy, které jsou při plném osvětlení neviditelné. Typická chyba začátečníků je soudit stáří podle velikosti: velký kráter nemusí být starší než malý, rozhoduje překryv a stav okrajů. Druhá častá chyba je zaměňovat krátery s lávovými dómy nebo s důlky po zhroucení podzemních dutin, které mají jiný tvar i jiné okolí.
