Dřevo potřebuje především proudění vzduchu. Ideální je přístřešek otevřený ze stran, s pevnou střechou proti dešti, ale bez těsných stěn a bez plastové plachty. Právě plachta je typický začátečnický omyl: pod ní se drží vlhkost, dřevo plesniví a nikdy pořádně nevyschne. Skládejte polena naštípanou stranou ven, volně vedle sebe, ne na hromadu. Mezi vrstvami nechte mezery a celý stack postavte na paletu nebo trámy, aby se nedotýkal země.

Následuje specifická příprava na lezecký pohyb. Nejdřív pár minut na jednoduchých chytech nebo na boulderu, kde jen přelézáš a nestrháváš se do maximální síly. Pak zařaď dvě až tři lehké cesty nebo bouldery výrazně pod svou úrovní. Snaž se střídat typy chytů – velké lišty, malé chyty, tvarované struktury – aby se prsty a předloktí postupně adaptovaly na různorodou zátěž. Prsty zahřívej pomalu, žádné rychlé visy na malých chytech na začátku.

Prakticky to znamená, že plejtvák musí otevřít tlamu doširoka a naplnit ji. Dolní čelist je proto velmi pružná a může se roztáhnout do stran. Kůže na hrdle se roztáhne jako vak a pojme vodu, která může vážit víc než samotná velryba. Potom velryba čelist stiskne a vodu vytlačí. Pokud byste tento proces chtěli pozorovat, sledujte ptáky nad hladinou – často označují místo, kde se velryba krmí. Z lodi se pak ozve hlasité vydechnutí a krátká pauza, kdy velryba polyká.

Pokud jste prošli okna, výdechy, spáry i podlahu a příčina je stále nejasná, změřte tlak v místnosti – rozdíl proti sousední místnosti ukáže, zda problém dělá vzduchotechnika, nebo obálka budovy. Výsledky si zapište s datem a teplotou venku; při reklamaci se hodí konkrétní údaje, ne dojem. Vyhněte se plošnému utěsňování všech spár silikonem, tím si zavřete cestu k nalezení skutečné příčiny a často si zhoršíte kvalitu vzduchu.

Malá koupelna nezačíná nedostatkem místa, ale hromaděním věcí, které se v ní objevují bez rozmyslu. Než začnete cokoli kupovat, vyprázdněte poličky, parapet a prostor kolem umyvadla. Všechno, co tam leží, rozdělte na tři hromádky: denní potřeba, občasná potřeba a zbytek. Poslední hromádku odneste pryč a k první se vraťte až po úklidu. Většina malých koupelen se tím zmenší o polovinu věcí, aniž by se cokoli vyhodilo.

Mobilita ramen a kyčlí patří před jakýkoli lezecký pohyb Po zahřátí přijdou dynamické cviky v plném rozsahu pohybu. Kroužky rameny, přitahování loktů k tělu a zpět, rotace trupu, protahování kyčlí v podřepu a výpady s rotací. Každý cvik opakuj osm až dvanáctkrát, plynule, bez trhání. Statické protahování s výdrží si nech až na konec lezení – před výkonem snižuje svalovou sílu a není pro přípravu vhodné. Zaměř se hlavně na ramenní pletenec, protože ten nese největší část zátěže při chytech nad hlavou.

Druhý častý problém je, že zařízení je spárované s něčím jiným a nové spojení odmítá. To platí hlavně u sluchátek a reproduktorů, které si pamatují poslední zdroj. Odpojte je od telefonu nebo počítače, se kterým byla naposledy spojená, případně je vypněte a zapněte. Teprve pak spusťte hledání na cílovém zařízení.

Na závěr si hlídej, jestli se opravdu cítíš připravený. Pokud máš pocit chladu v prstech, tuhá ramena nebo tělo reaguje pomaleji, přidej pár lehkých pohybů a kratší cestu navíc. Rozcvička nemá být trest, ale nástroj. Když ji uděláš cíleně a v návaznosti na to, co budeš lézt, první těžší výstup bude bezpečnější a pravděpodobně i úspěšnější.

Začni obecným zahřátím, které zvedne tep a prokrví svaly. Stačí pět až osm minut svižné chůze do kopce, běhu na místě nebo švihadla. Cílem není zadýchat se do mrtva, ale dostat se do stavu, kdy je ti teplo a dýcháš rychleji než v klidu. Tady dělá nejvíc lidí chybu: vynechají tuto fázi a jdou rovnou na stěnu. Studené šlachy a vazivo jsou tuhé a mnohem náchylnější k přetížení.

Rozcvička před lezením není formalita, kterou odškrtneš cestou od auta ke skále. Rozhoduje o tom, jestli první těžší cesta přijde na studené tělo, nebo na připravené svaly a klouby. Většina zranění ve sportovním lezení nevzniká v maximálním výkonu, ale právě v prvních minutách, kdy tělo ještě nepracuje tak, jak by mělo. Následujících pět bodů určuje, jestli rozcvička splní svůj účel.

Typická chyba je přeskočení specifické fáze a rovnou nástup do projektové cesty. Tělo sice je prohřáté, ale nervosvalová koordinace pro konkrétní pohyb ještě není nastartovaná. Druhá častá chyba je příliš dlouhá rozcvička – když se půl hodiny protahuješ a pak hodinu čekáš, než se dostaneš na stěnu, efekt se vytratí. Rozcvičku načasuj tak, aby vrcholila těsně před tvým výkonem, a mezi lehkými cestami nepostávej delší dobu v chladu.