Typická chyba je měřit jen půdorys skříně a zapomenout na dvířka. Druhá častá chyba je spoléhat na to, že se dvířka „nějak” otevřou — u posuvných systémů sice nic do prostoru nevystupuje, ale zase potřebujete místo na kolejnici a na to, aby se křídla dala vyjmout při čištění. U rohových skříní pozor na to, že se dvířka mohou střetnout s dalším nábytkem v rohu, i když je jinak místa dost.

Nejspolehlivější náhradou skříně je pevná tyč s ramínky, umístěná vysoko pod stropem nebo podél stěny, kterou nikdo neobchází. Vejde se pod ni botník a nad ni police na čepice a rukavice. Tyč kotvěte do nosné konstrukce, ne jen do sádrokartonu, jinak se při prvním těžším kabátu vytrhne i s hmoždinkami. Nosnost běžné ramínkové tyče se počítá na desítky kilogramů, ale zatížení je vždy nerovnoměrné, protože kabáty visí na jednom místě.

Jednou za čas obsah projděte a nepotřebné věci vyřaďte. Systém, který se neaktualizuje, se během roku rozpadne. Když budete obsah i označení udržovat, prostor pod postelí přestane být černou dírou a stane se praktickým úložištěm, do kterého se vejdete i bez vzpomínání, co kde je.

U oblešení na ramínka platí opak než u skládání: méně kusů na jednom ramínku. Dva kabáty přes sebe znamenají, že ani jeden nenosíte. Ramínka věšte stejnou stranou dopředu, abyste viděli, co visí. Další častá chyba je věšet pleteniny, které se pak vytahují. Ty patří složené, na polici nebo do zásuvky. Bundy a košile naopak věšte vždy, jinak se pomačkají a přestanete je nosit.

Kde vzniká nejčastější chy

Nakonec myslete na každodenní používání. Skříň, jejíž dvířka se otevírají jen do 45 stupňů, vypadá na papíře dobře, ale ráno zdržuje. Změřte si i to, kudy projdete kolem otevřených dveří – potřebujete alespoň 60 cm na průchod, jinak budete obcházet. Pokud se do prostoru nevejdou plná otevřená dvířka, je lepší zvolit jiný typ skříně než riskovat, že se do ní nevejdete vy ani oblečení.