Většina zálohovacích aplikací umožňuje omezit velikost zálohy nebo nastavit, které složky se mají zálohovat. V nastavení hledejte volbu „Vybrat složky” nebo „Filtrovat podle typu souborů”. Vylučte videa, pokud je nepotřebujete, a nastavte kompresi fotek. Pozor ale na příliš agresivní kompresi – snižuje kvalitu a u některých formátů (např. RAW) ji nelze použít. Pokud zálohujete na cloud, zkontrolujte, zda se do limitu počítají i verze souborů nebo koš. Některé služby drží smazané soubory určitou dobu, což zabírá místo.

Ať zvolíte kteroukoli cestu, připravte se na to, že ne všechny aplikace reagují na náhradní ovládání stejně. Některé streamovací služby vyžadují potvrzení tlačítkem, které v mobilní aplikaci chybí, jinde zase selže hlasové vyhledávání. Vyplatí se proto mít alespoň dvě metody současně a naučit se, kde je v nastavení vypnuté párování — při prodeji nebo předání televize je to první věc, kterou je potřeba zrušit.

Digitální závěť si většina lidí představí jako seznam přihlašovacích údajů. Hesla jsou ale jen první vrstva. Pokud pozůstalí nebo osoba, kterou pověříte, najdou jen hesla bez kontextu, narazí na dvoufázové ověření, šifrované trezory a účty, o kterých jste nikomu neřekli. Do dokumentu proto patří i to, co k účtům vede a co je obklopuje.

Praktický postup je jednoduchý. Vyberte si jednu službu a naučte se ji pořádně používat, místo abyste jich měli pět a v žádné se nevyznali. Nainstalujte klienta, nastavte složku pro synchronizaci a ověřte, že se soubory opravdu objevují i ve webovém rozhraní. Potom si vytvořte druhou, oddělenou zálohu, ideálně na jiné místo než do stejného cloudu. Teprve tím získáte ochranu proti smazání i proti napadení účtu.

Začněte výběrem vzorku. Nestačí vzít pět nejjednodušších případů, které projdou vždy. Vyberte případy typické, ale i hraniční: záznam s neúplnými údaji, položku z přelomu období, situaci, kdy se změnila verze pravidla. Pokud pravidlo pracuje s výjimkami, musí být v obnově zastoupena každá z nich. Rozsah vzorku držte malý, ale pokrývající všechny větve rozhodování. Velký vzorek odvede pozornost od toho, co je podstatné.

Kde jsou hesla uložená a kdo se k nim dostane Správce hesel je nejlepší místo pro tajné údaje, ale sám potřebuje záložní cestu. Uložte do závěti informaci, který správce používáte, kde je hlavní zařízení s přístupem a jak funguje obnova účtu. Nouzový přístup nastavte předem, protože řada správců umožňuje určit osobu, která získá trezor po uplynutí stanovené doby nečinnosti. Ověřte, že tato funkce je zapnutá a že pověřená osoba ví, co má udělat. Heslo k trezoru nepište do stejného souboru, ve kterém je celý seznam účtů.

Autentizace a správa přístupu rozhoduje víc než samotný protokol VPN bez silné autentizace je jen dražší způsob, jak si otevřít dveře. V bezpečnostním plánu proto zakotvěte vícefaktorové ověření pro všechna připojení, správu zařízení (certifikáty nebo konfigurační profily) a pravidelnou revizi oprávnění. Typickou chybou je sdílení jednoho přístupového účtu mezi více lidmi – znemožňuje to audit a při odchodu zaměstnance se heslo často nemění. Zaveďte osobní účty, automatické odhlášení neaktivních relací a zákaz ukládání přihlašovacích údajů do prohlížeče na sdílených počítačích.

Prvním krokem je soupis všech účtů, které skutečně používáte, ne jen e-mailu a banky. Projďte postupně telefon, počítač a prohlížeč a zapište cloudová úložiště, fotky, sociální sítě, e-shopy s uloženými platebními údaji, předplatné, domácnost a zařízení (router, kamery, chytré zámky). Ke každému účtu poznamenejte, zda je kritický, co se na něm nachází a co se s ním má stát — zda ho zrušit, stáhnout data, nebo převést. Teprve pak má smysl řešit přihlašovací údaje.

Nezapomeňte na chování při výpadku. Rozhodněte, zda se zařízení má při nedostupnosti VPN odpojit od sítě úplně (kill switch), nebo zda smí pokračovat v omezeném režimu. Kill switch je bezpečnější, ale může blokovat i nouzovou komunikaci – do plánu proto patří výjimky pro tísňová volání nebo interní služby. Otestujte scénář výpadku na jednom zařízení dříve, než jej nasadíte plošně. Lidé mají tendenci obcházet ochranu, která je obtěžuje, takže uživatelská přívětivost je součástí bezpečnosti.

Začlenění VPN do bezpečnostního plánu není o nákupu aplikace, ale o rozhodnutí, která cesta provozu má být šifrovaná a která ne. Prvním krokem je inventura: sepište všechny scénáře, kdy se zařízení připojuje mimo domácí nebo firemní síť – notebook na cestách, telefon na veřejné Wi-Fi, tablet na dovolené. U každého zapište, jaká data se přenášejí a kdo k nim má přístup. Teprve z toho vyplyne, zda potřebujete VPN pro všechny aplikace, nebo jen pro prohlížeč a práci se soubory.