Běžná chyba je třídit podle kategorie: košile zvlášť, trička zvlášť, kalhoty zvlášť. Jenže tím se do zadní části skříně dostane to, co nosíte denně, a dopředu to, co vytáhnete dvakrát za rok. Lepší je dát do úrovně očí a na dosah ruky to, co používáte nejčastěji, a sezónní nebo výjimečné kusy posunout nahoru nebo do spodní části. Pak se ráno nemusíte protahovat přes tři vrstvy věcí, které stejně nechcete.
Prach v oble není jen estetický problém. Jemné částice se usazují ve tkanině, drží se mezi vlákny a při každém pohybu se uvolňují do vzduchu. Pokud má někdo v domácnosti alergii nebo citlivé dýchací cesty, je to první místo, kde je potřeba začít. Nejde přitom o složité postupy, ale o několik návyků, které se dělají pravidelně a důsledně.
Typická chyba je měřit jen půdorys skříně a zapomenout na dvířka. Druhá častá chyba je spoléhat na to, že se dvířka „nějak” otevřou — u posuvných systémů sice nic do prostoru nevystupuje, ale zase potřebujete místo na kolejnici a na to, aby se křídla dala vyjmout při čištění. U rohových skříní pozor na to, že se dvířka mohou střetnout s dalším nábytkem v rohu, i když je jinak místa dost.
Jak se nahoru dostat bez pádu ze štafl
Plastová ramínka jsou lehká a levná, ale často se lámou a kloužou. Hodí se na trička a lehké halenky, ne na těžké svršky. Při nákupu se vyhněte tenkým ramínkům bez háčku – při zavěšení se snadno ohne háček a ramínko spadne. Dobrá plastová ramínka mají protiskluzové úchyty a dostatečně široký háček. Nikdy je nepoužívejte na mokré oblečení, plast může reagovat s aviváží a zanechat skvrny.
Druhá praktická varianta je volně stojící věšák nebo úzká tyč s podstavcem v rohu. Výhoda je, že se dá později přesunout, nevýhoda, že zabírá podlahu a snadno se převrhne, pokud ho zatížíte nerovnoměrně. Podstavec musí být dost těžký a nohy široké; úzký věšák s dlouhým kabátem na jedné straně je klasický recept na pád. Při sestavování dejte nejtěžší kusy co nejblíže ke středu a nikdy nepokládejte na horní hák batoh s notebookem, který táhne celou konstrukci k jedné straně.
