Prach v domácnosti není jen estetický problém. Nejvíc ho vyrobíte sami – odlupováním kůže, textilem, pohybem po podlaze. Proto nemá smysl začínat u utírání nábytku, ale u toho, odkud prach přichází. Projděte dům od vchodu: rohožka před dveřmi, těsnění u oken, spáry pod parapety, prahy. Kdekoli ucítíte průvan nebo uvidíte tmavý pruh podél zdi, je to místo, kudy se venkovní prach dostává dovnitř. Utěsněte, co jde, a zbytek řešte častějším úklidem právě tam.

Co ve skříni zbytečně zadržuje vodu Kromě prádla to jsou boty a sportovní vybavení. Tenisky po dešti nebo zimní boty s vložkami, které nasákly, uvolňují vlhkost celé dny. Vložky vytáhněte a nechte je uschnout mimo skříň, boty postavte na chvíli na vzduch. Podobně se chovají mokré ručníky, plavky a tašky z nepromokavých materiálů, které v sobě drží kondenzaci.

Většina lidí organizuje skříň podle ročního období nebo podle barvy. To je pohodlné při ukládání, ale při každodenním oblékání to selhává. Skutečným kritériem by mělo být to, co opravdu nosíte. Začněte tím, že si uděláte realistickou inventuru. Vyndejte všechno z jedné police nebo ze sekce na ramínkách a položte to na postel. U každého kusu se rozhodněte během pár vteřin: noste, nebo nenoste. Neřešte, kolik kus stál, kdo vám ho dal, ani zda se vám líbí na obrázku. Rozhoduje jen to, zda ho za poslední rok měl na sobě.

Na závěr: změřte šířku křídla, přidejte rezervu na ruku a na oblouk, zakreslete dráhu dveří na podlahu a teprve pak rozhodněte o umístění. Vyhnete se tak situaci, kdy skříň stojí, ale dveře se otevírají jen do poloviny a každodenní ukládání se mění v manévrování.

Vlhkost ve skříni nepoznáte podle toho, že by na vás něco teklo. Poznáte ji podle zatuchlého pachu po otevření dveří, podle oblečení, které je ráno jakoby chladnější, a podle tmavých skvrn v rozích nebo na zadní desce. Často ji přitom způsobují věci, které tam běžně skladujete a které samy vlhkost drží nebo ji pomalu uvolňují. První krok není nákup vysoušeče, ale projít skříň a najít zdroj.

Nejhůř se světlo hledá tam, kde je ho potřeba nejvíc: v hluboké polici pod hromadou triček, v rohu za ramínky s kabáty a ve spodní zásuvce, kam se ruka dostane jen po slepé. Právě tam vzniká typická chyba — člověk umístí jedno světlo doprostřed horní desky, zapne ho a zjistí, že osvětluje víka krabic, zatímco obsah zůstává ve stínu. Než cokoli koupíte, projděte skříň s baterkou a zaznamenejte si, odkud světlo skutečně padá na to, co hledáte.

Uvnitř šuplíku udržujte pořadí podle frekvence nošení. To, co nosíte denně, dejte dopředu nebo nahoru, sezónní kusy dozadu. Pokud šuplík nemá dělení, použijte nízké krabičky nebo látkové organizéry, ale jen takové, které přesně sedí na šířku — volně ložené přepážky se posouvají a pořádek se rozpadne. Jednou za čas obsah projděte a vyřaďte kusy, které jste od minulé kontroly nenosili.

Jednou za čas skříň úplně vyprázdněte, otřete police a zkontrolujte rohy. Pokud najdete tmavé skvrny, ošetřete je a nechte skříň důkladně vyschnout, než do ní vrátíte oblečení. Běžné chyby jsou tři: ukládat prádlo dřív, než je opravdu suché, cpát do skříně všechno najednou a nevšímat si zatuchlého pachu, dokud se neobjeví plíseň. Vlhkost se vrací pomalu, ale vytrvale, a nejlépe ji zastavíte tím, že omezíte to, co ji uvnitř vytváří.

Kde končí šuplík a začíná police Typická chyba je dávat do šuplíku věci, které patří na polici: svetry, zimní bundy, velké ručníky. Ty potřebují prostor a váhu rozložit na plochu, jinak šuplík zbytečně vyplní a zbytek skříně zůstane prázdný. Naopak drobné kusy, které se na polici ztrácejí nebo rozpadají, patří dolů do šuplíku. Další častý omyl jecpát šuplík až po okraj — nechte nahoře dva až tři centimetry rezervu, aby se dal otevřít a zavřít bez tlaku na obsah.

Začněte tím, že šuplík úplně vyprázdníte a změříte vnitřní hloubku, šířku i výšku. Podle hloubky rozhodněte, zda půjde o šuplík na výšku skládané kusy, nebo na drobnosti. Trička, mikiny a košile skládejte do obdélníku, který na výšku stojí v šuplíku jako karty v kartotéce. Ponožky a spodní prádlo oddělte přepážkami, jinak se během týdne slijí do jednoho chumlu. Pružné oblečení nevěšejte, ale ani nemačkejte do rohu — rolování funguje lépe než skládání na sebe.

Největším viníkem bývá vlhké nebo nedosušené prádlo. Košile pověšená ihned po vyprání, i když se zdá být suchá, má v sobě zbytkovou vlhkost, která se ve uzavřené skříni rozptýlí do vzduchu i do okolních kusů. Stejně působí ručníky složené ještě vlažné. Než cokoli uklidíte, nechte ho doschnout na věšáku ve větrané místnosti, ideálně přes noc. Pokud to uděláte jen jednou, vlhkost se vrátí s dalším prádlem.