Po přestavbě zkuste skříň týden používat bez dalších úprav a sledujte, co vám vadí. Teprve potom přemisťujte další díly. Většinou se ukáže, že stačilo změnit výšku tyče, přidat jednu polici a uvolnit místo u dveří. Pokud ani po několika úpravách vnitřek nefunguje, není problém ve skříni, ale v tom, že se snažíte uložit víc věcí, než se do ní vejde – tehdy je čas spíš třídit než přestavovat.

Nejúčinnější a nejlevnější varianta je závěs z pratelné tkaniny na napínací tyči nebo na liště připevněné shora. Tkanina musí být hustá, ale prodyšná – ideální je bavlna nebo směs s podílem lnu. Zcela neprodyšná fólie je chyba: uvnitř se sráží vlhkost a vzniká plíseň, zvlášť v koupelně a kuchyni. Závěs perte každé dva až tři měsíce, jinak se z něj stane zásobník prachu, který se při každém pohybu uvolňuje.

Jakmile objevíte první známky, nemačkejte je hadrem nasucho. Plíseň se tím rozšíří do okolí. Postižené místo nejdřív izolujte, oblečení vyjměte a vyperte, povrch ošetřete prostředkem na plíseň a nechte důkladně vyschnout. Teprve potom řešte příčinu vlhkosti, jinak se problém vrátí. Nejčastější chybou je totiž ošetření viditelné plísně bez odstranění zdroje vlhkosti — plíseň zmizí na týden a pak je zpět.

Nejhůř se světlo hledá tam, kam se při otevření skříně nepodíváte. Typicky je to zadní část horní police, rohy u bočních stěn a prostor za závěsnými tyčemi. Právě tam vzniká nejvíc „černých děr” – míst, kde něco odložíte a za měsíc to hledáte s mobilem v ruce. Než cokoli koupíte, projděte skříň s baterkou a označte si přímo na nábytek místa, kde je tma nejhustší. Teprve podle těchto míst se rozhoduje, kolik světla a jakého typu vlastně potřebujete.

Začátek problému s vlhkostí a plísní ve skříni se neprojeví velkou katastrofou. Projeví se drobnostmi, které většina lidí přejde jako „to nic není”. Právě v tomto bodě se dá situace ještě snadno zvrátit. Jakmile plíseň prostoupí dřevěné desky nebo oblečení, řešení je výrazně pracnější a dražší. Následující signály vám pomohou zachytit problém dřív, než se stane nepřehlédnutelným.

Nejčastější chyba je cpát skříň tam, kde zbyde místo po ostatním nábytku, místo aby se nejdřív vymezila trasa a místo na oblékání. Druhá chyba je ignorovat otevírání dveří a reálnou šířku průchodu. Třetí je zapomenout na světlo — tmavý kout v průchozí místnosti vypadá jako skladiště a oblékání v něm je otrava. Když trasu a stanoviště určíte dřív než skříň, místnost zůstane průchozí a skříň se opravdu používá.