Ukládání po kusech se týká i čistého prádla. Místo cpání všeho do jedné zásuvky rozdělte kusy podle typu a podle toho, jak často je nosíte. Trička skládejte na sebe tak, aby byl vidět okraj, kalhoty zavěste nebo složte na polici. Ponožky a spodní prádlo patří do oddělených přihrádek, ne do společné hromady. Když každý kus vidíte na první pohled, přestanete kupovat duplicitní věci, protože budete mít přehled o tom, co skutečně máte.

Jak změřit skutečný prostor před skříní Položte na zem metr kolmo ke skříni a změřte vzdálenost od čela nábytku k nejbližší překážce. Tou může být protější zeď, postel, jiná skříň nebo třeba topení. Potom si otevřete dvířka nebo je nakreslete na podlahu křídou v otevřené poloze. Teprve tak zjistíte, jestli se do mezery vejde i člověk, který potřebuje před skříní stát, ne jen dvířka samotná.

Častá chyba je cpát nahoru věci „pro jistotu” a pak je po letech vyhodit neotevřené. Jednou ročně horní polici projděte a zbavte se toho, co jste za celý rok nepoužili. Další chyba: zapomenout na prach. Horní plocha se práší nejvíc a špatně se čistí, proto volte boxy s víkem, ne otevřené koše. A pozor na vlhkost a teplo – u stropu bývá tepleji a v koupelně vlhko, takže fotky, textil a elektronika tam nepatří.

Skříň až ke stropu vypadá na fotkách elegantně a v malém bytě ušetří podlahovou plochu. Jenže horní police ve výšce přes dva metry není totéž jako běžná police. Než ji zaplníte, je potřeba rozhodnout, co tam skutečně patří, jak to tam dostanete a jak to odtud zase sundáte, aniž byste si stoupli na židli a modlili se, že nespadnete.

Nahoru patří věci, které vytahujete dvakrát do roka: vánoční výzdoba, lyžařské vybavení, deky, alba, dokumenty v archivech, sezónní obuv ve vacích. Nedávejte tam nic, co potřebujete týdně – každé sundání z výšky je riziko. Zvažte hmotnost: horní deska a police mají nosnost danou výrobcem a ta bývá nižší než u spodních polic. Těžké krabice s knihami nebo nářadím patří dolů, nahoru lehké a objemné věci.

Projděte si prostor očima a zapište každou věc, která do něj zasahuje: zásuvky, vypínače, radiátor, trubky, parapet, koberec, práh, otevírání dveří a jejich rozsah. Změřte i to, kam až se dveře otevřou a jak vysoko sahají. U zásuvek si poznamenejte vzdálenost od rohu a od podlahy, protože skříň s pevnými boky je může zakrýt. Pokud má být skříň vestavěná, musíte vědět i to, kde vedou rozvody, abyste do nich při kotvení nenarazili.

Výsledek se dostaví až po několika týdnech vytrvalosti. Ráno ušetříte čas, protože každý kus má své místo a vy nemusíte nic hledat. Méně oblečení na hromadách znamená méně žehlení a méně praní „na jistotu”. A hlavně přestanete nosit pořád to samé, protože uvidíte i kusy, které by jinak zůstaly zapomenuté na dně hromady.

Začněte tím, že si polici změřte a prohlédnete zespodu. Zjistěte, kolik je mezi policemi skutečné světlé výšky – ne jen podle papírů, ale metrem. První chyba je nacpat tam vyšší předměty, které pak drhnou o polici nad sebou. Pokud na polici saháte z boku nebo zespodu, nechte si u okraje volný pruh. Věci, které potřebujete často, patří dopředu a na dosah, ne dozadu za jiné.

Praktické je označit krabice popisem na čelní straně, ne na víku – víko při vytahování nevidíte. Průhledné boxy s víkem šetří hledání, ale v tmavém koutě pod stropem se bez popisu neobejdete. Pokud je nad skříní málo místa na manipulaci, použijte látkové vaky s uchy, které se dají chytit a stáhnout dolů, místo tuhých krabic, které se musí nadzvedávat.

Než začnete objednávat skříň nebo dveře, změřte nejen šířku otvoru, ale i takzvanou šířku křídla. U dveří je to šířka samotného pohyblivého dílu, nikoli rámu. U skříně je to rozměr dvířek od hrany k hraně. Právě tento údaj rozhoduje o tom, kolik prostoru musí zůstat před nábytkem volného, aby se dala dvířka plně otevřít.

Začněte tím, že vyprázdníte jednu polici nebo část tyče a projdete ji kus po kusu. Každý kus vezměte do ruky a rozhodněte: zůstává, jde do opravy, nebo opouští skříň. Tohle rozhodování po jednom kuse je klíčové, protože u hromady máte tendenci nechat všechno „pro jistotu”. U držení v ruce poznáte, co vám nesedí, co je vytahané nebo co jste za poslední rok nenosili. Rozhodnutí dělejte rychle, maximálně pár sekund na kus, jinak u toho strávíte celý večer.

Druhá častá chyba je skladování podle tvaru, ne podle použití. Lidi cpou na polici vše, co se vejde, a pak hledají minutku mezi šroubky. Rozdělte polici na zóny podle činnosti – jedno místo na věci k vaření, jiné na nářadí, jiné na papíry. Zóny nemusí být velké, ale musí být stálé. Když se věci vracejí na stejné místo, police přestane být skladištěm a začne být nástrojem.