Pokud už skříň u topení stojí a jinam se nevejde, sledujte alespoň vlhkost v místnosti. Měřič vlhkosti stojí málo a ukáže, kdy je vzduch přesušený. Pomůže miska s vodou na radiátoru nebo pokojový zvlhčovač. A při prvním náznaku, že gumičky povolují nebo se oblečení sráží, hledejte nové místo. Textil se sice nedá vrátit, ale další várku už zachránit můžete.
Ostré přehyby a zkroucené švy po vyprání většinou nevznikají kvůli pračce ani aviváži. Rozhoduje složení látky a to, jak je pletenina upravená. Tričko z čisté bavlny se po odstředění snadno ohne v místech, kde se šev stahuje, a mikina s vysokým podílem polyesteru drží tvar, ale zase rychle chytá záhyby od skládání. Než látku koupíte, prohlédněte si etiketu a zjistěte podíl jednotlivých vláken. Čím vyšší je podíl syntetiky, tím méně látka mačká, ale zároveň tím víc přilne k tělu a hůř snáší teplo.
Nejjednodušší opatření je vzdálenost. Pokud skříň nemůže jinam, dejte mezi ni a topení alespoň deseticentimetrovou mezeru a zadní desku skříně nechte volně prodyšnou. Někdy pomůže jen otočit skříň o devadesát stupňů nebo vyměnit plnou zadní desku za děrovanou. U radiátorů s termostatem nezapomeňte, že skříň blízko hlavice zkresluje měření a topení pak jede naplno, i když je v místnosti dost teplo. To škodí textilu i peněžence.
Skříň natlačená přímo k radiátoru nebo ke kamnům vypadá jako praktické řešení nedostatku místa. Jenže textil uvnitř reaguje na teplo a suchý vzduch jinak než lidské tělo. Raději změřte vzdálenost mezi zadní stranou skříně a zdrojem tepla. Pokud je menší než zhruba dvacet centimetrů, řešte to dřív, než začnete přesouvat oblečení.
Posuvné dveře vypadají na fotkách jako elegantní řešení stísněného prostoru. V praxi ale každý, kdo je montuje, narazí na dva neúprosné důsledky: část hloubky místnosti zmizí a polovina přístupu k otvoru je pryč. Nejde o vadu výrobku, ale o geometrii. Křídlo musí někam odjet, a to místo si vezme z prostoru, který jste původně chtěli ušetřit. Pokud se s tím nepočítá dopředu, skončíte s nábytkem, který nejde otevřít, a se zásuvkami, které drhnou o rám.
V místnosti, kde se oblečení skladuje, se vyplatí udržovat nižší vlhkost a pravidelně větrat. Vysavač s kvalitním filtrem pomůže snížit množství částic, které se do ovzduší dostanou při každodenním pohybu. Koberce a čalounění v blízkosti skříně je vhodné vysávat častěji než zbytek bytu. Pokud se oblečení vrací z venku, je lepší ho nejdřív pověsit na chvíli do předsíně a protřepat, než putuje přímo do skříně.
Sezónní oblečení uložené v boxech během pár měsíců ztrácí barvu, chytá zatuchlý pach a někdy ho napadne plíseň. Prach přitom není jen estetický problém – jemné částice se usazují ve vláknech, drží v sobě vlhkost a vytvářejí prostředí, ve kterém se daří roztočům. Většina lidí oblečení před uložením vypere, složí a zavře. Právě tím ale často zadělá na problém, protože vlhké prádlo v neprodyšném boxu je ideální start pro plíseň.
Když je mezera širší než centimetr, je poctivější ji přiznat než zakrývat. Řešením je svislá krycí lišta z materiálu blízkého skříni, připevněná ke korpusu, ne ke zdi. Lišta musí být širší než největší mezera a musí mít vůli – pokud ji přišroubujete natvrdo k oběma stranám, při změnách vlhkosti popraská. U kratších mezer stačí deska na míru seříznutá do klínu, která mezeru vyplní a zároveň kopíruje křivku zdi. Vyhněte se montážní pěně a silikonu naneseným naslepo: zakryjí problém, ale znemožní skříň kdykoli posunout nebo demontovat.
Běžnou chybou je cpát do takové skříně sezónní oblečení na dlouhé měsíce. Zimní svetry a kabáty tam leží celé léto v teple a na podzim jsou vytahané a vybledlé. Lepší je dát do blízkosti topení jen věci, které nosíte denně, a sezónní textil přesunout do chladnější části bytu. Pravidelně také skříň větrejte, ideálně při vypnutém topení, a vlhké prádlo tam nikdy nesušte.
Horký vzduch stoupá podél stěny a v uzavřené skříni se drží. Vzniká tam suché, přehřáté mikroklima, které vysušuje vlákna bavlny, vlny i viskózy. Viskóza a modal jsou na to obzvlášť citlivé, protože ztrácejí pevnost a snadno se prodírají v místech ohybu. Vlna ztrácí přirozenou pružnost a začne se plstit. Syntetika naopak při dlouhodobém působení tepla měkne a žmolkovatí.
První krok je změření skutečného světlého otvoru, ne šířky zárubně. Křídlo bývá o několik centimetrů širší než otvor, aby při zavření překrylo těsnění, a navíc potřebuje přesah pro madlo a pro doraz. K šířce křídla připočtěte vůli pro pojezd a pro koncový doraz. Teprve tento součet je prostor, který musí být podél stěny volný. Typická chyba je měřit jen otvor a pak zjistit, že dveře v otevřené poloze blokují vypínač nebo radiátor.
