Základem je zmapovat, co v šuplíku skutečně máte, a roztřídit obsah podle frekvence používání. Věci, které berete denně, patří dopředu a do úrovně, kam dosáhnete bez naklánění. Sezónní a záložní kusy jdou dozadu. Při skládání pak postupujte od zadní stěny k přední a od nejvyšších kusů k nižším, aby přední řada nepřekážela výhledu. Pokud šuplík není plný, nechte mezi řadami mezeru na prsty – bez ní se svisle postavené věci špatně vytahují.

Vzdálenost mezi skříní a postelí není detail, který se dá odbýt při jednom pohledu na půdorys. Je to trasa, kterou projdete několikrát denně – ráno pro oblečení, večer při ukládání, v noci při hledání svetru. Špatně zvolená mezera se projeví až po nastěhování, kdy už se s ní nedá snadno hýbat. Proto je lepší si ji promyslet dřív, než skříň objednáte nebo postavíte.

Rozdělte oděvy do dvou skupin: denní a sezónní. Denní kabáty a bundy patří do výšky očí a na dosah ruky, protože je oblékáte několikrát denně. Sezónní kusy, jako zimní kabáty v létě nebo pláštěnky v zimě, dejte do nejvyšší nebo nejnižší zóny a klidně je přikryjte pláštěnkou proti prachu. Typická chyba je nechat všechny kabáty viset v jedné řadě, dokud se tyč neprohne. Řešení není další skříň, ale rozdělení na krátké a dlouhé kusy a jejich seskupení na samostatné háky.

Na prádlo a oblečení se osvědčil lehký textilní závěs připevněný na tyčku nebo suchý zip po obvodu rámu. Musí ale dýchat – igelit nebo neprodyšná fólie zadrží vlhkost a vznikne zatuchlina. Na knihy a dokumenty volte pevnější krytí, ideálně látku s jemnou vazbou, která pustí vzduch, ale zadrží prachové částice.

Než cokoli koupíte, změřte si vnitřní hloubku, šířku a výšku police. Světlo se totiž nedává doprostřed stropu skříně, ale dopředu, těsně za horní hranu dveří. Pokud ho umístíte příliš hluboko, osvítíte jen zadní stěnu a přední část s oblečením zůstane ve stínu. U skříní s posuvnými dveřmi počítejte s tím, že lišta dveří zabírá několik centimetrů a světlo nesmí do dráhy posuvu zasahovat.

Největší rezervu obvykle nabízí výška. Místo jedné vrstvy drobností použijte dvě patra: do spodní vrstvy patří věci, které vytahujete zřídka, nahoru to, co potřebujete denně. Horní patro musí být snadno vyjímatelné, ideálně jako samostatný tác s vlastními přepážkami. Pozor na to, aby horní vrstva nepřesahovala okraj zásuvky – jinak se při zavírání zachytí o rám a obsah se rozsype. Lehké předměty dávejte nahoru, těžší dolů, aby se tác neprohýbal.

Jak světlo rozmístit, aby skutečně svítilo tam, kam má Pro svislé skříně se osvědčuje pásek s diodami připevněný na vnitřní stranu horní desky, mírně před středem hloubky. Světlo pak dopadá na ramínka a neoslňuje při otevření. U širokých skříní je lepší dva kratší pásky než jeden dlouhý, protože rovnoměrněji pokryjí prostor a nevzniká přepálené místo uprostřed. Do zásuvek a na spodní police dejte krátký pásek nalepený na horní vnitřní hranu, nikdy ne na dno — světlo zespodu oslňuje a přes práh zásuvky neprojde.

Napájení řešte dřív, než začnete lepit. Nejjednodušší je varianta s baterií nebo akumulátorem, která nevyžaduje zásah do elektroinstalace a hodí se i do skříně bez zásuvky v dosahu. Pokud chcete napájení ze sítě, veďte kabel po zadní straně skříně a zajistěte ho sponami, aby se nepřiskřípl při zavírání dveří. Vodič nikdy neveďte přes panty ani přes hranu, kde se dveře otírají — izolace se prodře a světlo začne blikat nebo přestane fungovat úplně.

Typická chyba je nalepit pásek na lakovanou nebo mastnou plochu bez očištění. Lepidlo povolí během několika týdnů a pásek se prověsí. Povrch nejdřív odmastěte, nechte zaschnout a teprve potom lepte. Další častá chyba je příliš studené světlo s vysokým podílem modré složky — v malém prostoru působí ostrě a barvy oblečení zkresluje. Zvolte neutrální bílou, u které rozeznáte rozdíl mezi tmavě modrou a černou.

Nakonec zkontrolujte, jestli světlo nezůstává svítit po zavření dveří. Mechanický spínač u dveří je spolehlivější než pohybové čidlo, které v tmavé skříni reaguje nepředvídatelně. Pokud světlo napájíte z baterie, pořiďte takové, které má vypínač dosažitelný ihned po otevření — jinak ho přestanete používat a skříň zůstane tmavá jako dřív.

Nejhůř se světlo hledá tam, kde je skříň hluboká a plná. U běžné hluboké skříně na oblečení je nejtemnější místo vzadu uprostřed, zhruba ve výšce mezi rameny a boky. Sem se nedostane ani zbytkové světlo z ložnice, a právě tady se hromadí zapomenuté kusy oblečení. Druhé kritické místo je pod spodní policí nebo zásuvkou, kde vzniká slepý kout u podlahy. Třetí problém bývá v rozích u dveří, kde světlo z místnosti dopadá jen šikmo a vrhá stín.