Při šití nebo nákupu látkového obalu si nejdřív změřte, co do něj půjde. Obal má být o pět až deset centimetrů širší než nejširší část oděvu a o něco delší, než je jeho délka. Když ho uděláte těsný, látka se pomačká a u vlněných kusů vzniknou trvalé ohyby. Na ramínka u kabátů počítejte s otvorem nahoře, jinak obal navlékáte násilím a švy praskají. Zip nebo tkanice volte plastové s velkým jezdcem, kovové v prádelně rezaví.
Dřevo je nejlepší volba pro těžší a tvarované kusy: saka, kabáty, kožené bundy, vlněné svetry. Pevná ramenní část s jasným sklonem drží linii ramene a zabrání propadnutí látky. Před nákupem zkontrolujte hranu – musí být hladká, bez otřepů a třísek, jinak si při navlékání saka látku rozvlákníte. Typická chyba: koupit si masivní dřevěné ramínko do úzké skříně. Šířku změřte ještě v obchodě, protože příliš široké rameno vytlačí ostatní oblečení a u krátkého saka bude přečnívat přes rukávy. Dřevo nenechávejte dlouho v koupelně, vlhkost mu nesvědčí a časem popraská.
Prohlédněte si zadní stěnu skříně, spodní desku a rohy. Právě tam se vlhkost drží nejdéle, protože tam proudí nejméně vzduchu. Hledejte jemné šedavé nebo nazelenalé tečky, světlé mapy na dřevě nebo ztmavlé spáry. Často se plíseň objeví nejdřív na zadní straně nábytku, kde ji nevidíte, dokud nepřesunete oblečení. Stejně tak zkontrolujte dno zásuvek a prostor za botníkem. U oblečení si všímejte tmavých skvrn na látce, zejména na bavlně a kůži, a ztuhlých míst, která nejdou vyprat.
Praktické pravidlo pro šatnu: jedno ramínko na jeden typ oblečení. Saka a kabáty na dřevo s tvarovaným ramenem, klouzavé materiály na potažená ramínka, běžné košile a trička na plast nebo tenké dřevo. Při věšení dbejte na to, aby ramenní část končila přesně na ramenním švu – kratší ramínko vytvoří na látce zlom, delší ji vyvlékne. U pletenin oblečení neskládejte přes rameno, ale přeložte do poloviny a zavěste přes tyč, nebo použijte ramínko s širším, měkce zaobleným ramenem. Jedna kontrola při ukládání sezónního oblečení vám ušetří víc než jakákoli následná náprava žehličkou.
Než skříň postavíte na místo, změřte nejen její šířku a hloubku, ale i to, co se stane, když otevřete dvířka. Právě otevřená dvířka jsou důvodem, proč se nová skříň do ložnice nebo na chodbu nevejde, i když samotná skříň sedí na milimetr přesně. Prostor před skříní není prázdná plocha, kterou lze ignorovat, ale plnohodnotná součást nábytku.
Potažená ramínka: pohodlí, které klouže Potažená ramínka – ať už textilem, nebo protiskluzovou vrstvou – mají jednu hlavní úlohu: udržet na místě to, co klouže. Hodí se na hedvábné halenky, saténové šaty, úpletové topy s hlubokým výstřihem a na vše, co z hladkého dřeva nebo plastu sjede. Při nákupu si potah přejeďte prstem: musí být pevně přilepený ke kostře, bez bublinek a odlepených rohů. Pokud je potah jen tenká fólie, po pár měsících se roztrhne a ramínko začne klouzat ještě víc. Pozor na barevné potahy – u světlého oblečení hrozí otisk barvy, zvlášť pokud je oblečení vlhké nebo ramínko dlouho leží na přímém slunci.
Začněte tím, že všechny věci vytáhnete ven a rozdělíte je na tři hromady: visí, skládá se, jde jinam. U visících kusů změřte nejdelší z nich. Kabát nebo dlouhé šaty potřebují jinou výšku tyče než košile. Pokud dáte tyč příliš vysoko, přijdete o místo nad ní; pokud příliš nízko, oblečení se bude dotýkat dna a mačkat. U polic počítejte s tím, že složené tričko potřebuje zhruba dvacet až třicet centimetrů výšky, svetr o něco víc. Mezi policemi nechte rezervu, aby se dalo pohodlně sáhnout.
Před zavřením kufru zkontrolujte, zda víko doléhá bez odporu. Pokud musíte tlačit, něco je špatně poskládané a trička se po cestě pomačkají. Po příjezdu oblečení vybalte co nejdřív, protřepejte a nechte volně viset. Drobné přehyby zmizí samy, větší vyžehlíte nebo pověsíte do koupelny s horkou vodou. Tričko, které bylo v kufru přes noc, se nikdy nevyrovná tak jako to, které jste vybalili hned.
Nejčastější chyba je skládání na třetiny nebo na čtvrtiny. Čím více vrstev přes sebe, tím větší tlak v jednom místě a tím výraznější ohyb. Zkuste jiný postup: tričko přeložte na šířku těla, pak ho srolujte zdola nahoru do válce o průměru zhruba jako zápěstí. Rukávy přitom nechte volně podél těla, nevkládejte je doprostřed. Rolování funguje nejlépe u tenkých a strečových materiálů, u silné bavlny nebo flanelu drží tvar hůř a po rozbalení má tendenci se vracet do ruličky.
Plast je nejlevnější a nejlehčí, ale zdaleka ne nejuniverzálnější. Vyhovuje na lehké košile, trička a dětské oblečení, kde nezáleží na tvaru ramene. Slabé plastové rameno se ale ohne pod váhou mokrého svetru a vzniklou prohlubeň už nevyrovnáte. U levných plastových ramínek kontrolujte háček – často je z jiného, křehkého materiálu a ulomí se přesně ve chvíli, kdy potřebujete oblek odnést. Plastová ramínka také nejsou vhodná na dlouhodobé skladování vlněných věcí: látka na hraně ramene dostane otisk a tvar se zafixuje.
