Než se vydáte do expozice, ověřte si, zda je daný předmět skutečně spojen s konkrétní popravou. Typická chyba je brát popisek na vitríně jako hotový fakt. Legendy o „prokletém meči” nebo „nástroji, který sám vyhledává viníky” bývají dílem barokních kronikářů a pozdějších novinových reportáží. Ptejte se kurátora nebo hledejte v muzejním katalogu, odkud předmět pochází a kdy byl do sbírky zařazen.

Základní pravidlo: čalounění by mělo být o jeden až dva stupně světlejší nebo tmavší než stěna, ne stejně tmavé. Pokud máte stěny v tmavě zelené nebo antracitové, volte pohovku v teplé šedé, pískové nebo tlumené okrové. Tyto odstíny drží tmavý charakter místnosti, ale zároveň odrážejí dost světla, aby pohovka zůstala čitelná. Vyhněte se čistě bílé — v tmavém interiéru působí jako světelná skvrna a ruší atmosféru.

Ručníky jsou v malé koupelně častý zdroj nepořádku, protože jich bývá víc než lidí. Pokud máte čtyři ručníky na dvou lidech, zkuste zůstat u dvou na osobu — jeden na tělo, jeden na ruce. Sušit je můžete na nástěnném věšáku s více rameny, který se vejde i nad topení. Když je koupelna opravdu těsná, zavěste věšák na vnitřní stranu dveří; dveře se otevřou do místnosti a ručníky nebudou překážet. Vyhněte se sušení ručníků přes vanu nebo přes sprchový kout — blokuje to přístup a mokrý textil na hraně akrylátu dělá vodní skvrny.

Prvním krokem je zjistit, zda je vlna skutečně zkroucená, nebo jen ohne okraj. Vezměte hotový kus, položte ho na rovnou podložku a přitlačte dlaní. Pokud se okraj vrátí do ruličky sám, jde o kroucení vazby. Pokud zůstane plochý a ohne se jen při manipulaci, stačí ho zafixovat při dokončování. Na to pamatujte ještě před začátkem pletení.

Dětský pokoj je pro pohovku nejtvrdší zkouška. Dítě na ní skáče, jí na ní, občas na ni zvrací nebo ji pomalovává fixem. Pokud pohovka slouží i jako místo pro hraní a odpočinek, potřebuje ochranu, která vydrží každodenní zátěž. Jenže právě tady se dělá nejvíc chyb: lidé koupí levný přehoz, po týdnu ho sundají, protože klouže, a pohovku nechají napospas osudu.

Kroucení paty není důvod pletení vzdávat. Většinou stačí změnit vazbu, upravit hloubku paty a po dokončení tvar zafixovat. Vyhněte se utahování ok a zbytečnému napařování žehličkou. Když budete postupovat pomalu a kontrolovat každou řadu, pata bude sedět a držet tvar i po mnoha nošeních.

Legendy o nástrojích často mísí dvě roviny: skutečný výkon práva a pozdější folklór. Například pověst o sekere, která se sama otočí, vznikla až v době, kdy popravy dávno skončily. Stejně tak tvrzení, že určitý meč byl použit při popravě českých pánů, bývá nepřesné – většina katovských nástrojů se ničila nebo přetavovala. Co tedy v muzeích skutečně vidíte? Většinou dochované kusy z 16. až 18. století, které sloužily k výkonu práva, a vedle nich pozdější napodobeniny.

Častou chybou je příliš krátká pata. Když je pata mělká, vlna se při nošení tlačí dopředu a okraj se kroutí. Pata má sahat alespoň do poloviny vzdálenosti mezi patou a špičkou. Další chybou je špatné nabírání ok po stranách paty. Oka nabírejte z okrajových smyček, ne z nití mezi nimi, jinak vzniknou dírky a pata se zkroutí.

Technika je nejcitlivější část. Před odpojením počítačů si uložte data a udělejte zálohu mimo budovu. Servery a tiskárny přepravujte v originálních obalech, nebo je nechte odborně zabalit. Po instalaci na novém místě ověřte, že vše funguje, ještě než začne ostrý provoz. Naplánujte si alespoň půl dne na testování připojení a telefonů. Pokud něco nefunguje, řeší se to mnohem hůř, když už sedí lidé u stolů a čekají na zakázky.

Jak naplánovat balení a označování, aby se nic neztratilo Balte po útvarech, ne podle toho, co je po ruce. Každou krabici označte názvem oddělení, obsahem a cílovou místností. Barevné štítky výrazně urychlí vykládku. Kabely a drobnou techniku dávejte zvlášť do uzavíratelných sáčků a přilepte je ke konkrétnímu zařízení. Dokumenty, které musí zůstat v pořadí, přepravujte v uzavíratelných boxech a nikdy je nemíchejte s běžným materiálem. Poslední den před stěhováním nechte jen to, co skutečně potřebujete k práci.

Vlna na patě, která se při pletení kroutí do ruličky, vzniká nejčastěji proto, že se v řadě potkávají oka pletená hladce a obrace, mezi nimiž se mění napětí příze. Když pletete patu jako obdélník lícovým žerzejem, okraje se stáčejí vždy. Nejde o chybu pletení, ale o vlastnost vazby. Řešení nespočívá v pevnějším utahování, to problém často zhorší.