Hmotu vlijte do formy vyložené pečicím papírem a nechte 24 hodin ztuhnout při pokojové teplotě, poté ještě den doschnout na vzduchu. Časté chyby: přidání tekutiny do příliš horkého základu, míchání studenou lžící, použití čerstvých bylin místo sušených a vynechání konzervantu. Tuhý šampon skladujte na suchém místě mimo přímý kontakt s vodou, ideálně na mýdlence s drenáží. Pokud hmota po dvou dnech zůstává lepivá, je v ní příliš mnoho tekutiny — rozehřejte ji znovu a přidejte trochu nosiče a tenzidu.
Na běžné domácí čištění stačí vlažná voda s kapkou prostředku na nádobí nebo jemného mýdla. Prsten na několik minut namočte, pak měkkým zubním kartáčkem opatrně projeďte vnitřní stranu obroučky a prostor kolem kamenů, kde se drží nejvíc nečistot. Opláchněte pod tekoucí vodou a osušte hadříkem, který nepouští vlákna. Nikdy nenechávejte prsten v umyvadle bez uzávěru – ztráta v odpadech je nejčastější chyba při čištění. Po umytí rukou prsten sundejte nebo alespoň důkladně osušte, protože zbytky mýdla na povrchu vytvářejí matný film.
Doma každý kus ještě jednou prohlédněte za dobrého světla. Zkontrolujte, zda sedí všechny znaky, které jste si v lese poznamenali, a zda některý kus nevykazuje známky plísně nebo červivosti. Pokud u jednoho zaváháte, vyhoďte ho bez diskuse. Při vaření používejte jen druhy, které jste si sami ověřili, a nikdy nemíchejte experimenty s běžnou úrodou. Když si nejste jistí určením, vezměte houbu k odborníkovi nebo ji nechte v lese — nejlepší sběr je ten, po kterém zůstane jen čistý koš a klidná hlava.
Sběr hub bez mykologa není hazard, pokud pracujete systematicky. Rozhodující není počet druhů, které znáte, ale schopnost u každého nálezu pojmenovat konkrétní určovací znaky a vědět, co vylučuje záměnu s jedovatým dvojníkem. Houbař, který si u koše pamatuje jen „vypadá to jako hřib”, je na tom hůř než ten, kdo si odnese tři druhy, u kterých umí popsat rourky, třeň i barvu dužniny na řezu.
Postup je jednoduchý. Ve vodní lázni rozpusťte nosič, přidejte tenzid a míchejte, dokud se vše nespojí. Potom vlijte odvar ohřátý na stejnou teplotu — studená tekutina způsobí, že se hmota srazí a vzniknou hrudky. Do směsi můžete přidat pár kapek oleje, například jojobového nebo mandlového, ale maximálně do 5 % celkové hmotnosti. Vyšší podíl oleje šampon změkčí a ten se pak v ruce rozpadá. Nakonec přidejte konzervant, protože bylinkový odvar obsahuje vodu a bez něj se v tuhé hmotě brzy objeví plíseň.
Poměr, který rozhoduje o tom, zda šampon ztuhne Osvědčený poměr je přibližně 30 % tenzidu, 30 % nosiče a 40 % tekutiny, počítáno na hmotnost. Pokud je odvar slabý, tedy obsahuje hodně vody a málo bylinkových látek, musíte ho mírně zredukovat odpařením — ne však vařením do husté kaše. Příliš koncentrovaný odvar snižuje pěnivost a šampon pak působí jako mýdlo, které vlasy vysušuje. Tekutinu přidávejte vždy až nakonec a po malých dávkách, protože hmota tuhne rychleji, než se zdá.
Nejčastější chybou je nedostatečné scezení. Po maceraci olej přeceďte přes čistou gázu nebo jemný filtr a bylinný zbytek důkladně vymačkejte. Potom nechte olej den odstát, aby se oddělila případná vodní fáze, a opatrně slijte jen horní olejovou vrstvu. Malé množství vody v oleji je ideální živnou půdou pro bakterie a plísně. Další častou chybou je špatné skladování: olej patří do tmavé sklenice, na chladné a tmavé místo, ne do koupelny s vlhkostí.
Tuhý šampon není nic složitého, ale stojí na dvou věcech: správném poměru tuhé fáze a dostatečně koncentrovaném bylinkovém odvaru. Základ tvoří tři složky — tenzid, nosič a tekutina. Jako tenzid se používá jemný práškový tenzid na bázi kokosového oleje, jako nosič nejčastěji sójový vosk, bambucké máslo nebo kakaové máslo. Tekutinu dodává bylinkový odvar, případně hydrolát. Bez tenzidu šampon nepění a neumyje vlasy, bez nosiče se nespíchne do pevné formy.
Když máte výšky ověřené, navrhněte trasu potrubí s co nejmenším počtem zlomů. Každý loket a každá změna směru zvyšují odpor a ubírají tlak. Potrubí veďte v mírném, souvislém klesání směrem k odběrným místům a pamatujte na odvzdušnění v nejvyšším bodě a vypouštěcí ventil v nejnižším. Poddimenzovaný průměr je druhá nejčastější chyba: úzká trubka na dlouhé trase zvládne jeden kohoutek, ale při souběhu sprchy a pračky tlak zkolabuje. Raději volte o stupeň větší průměr, než se na první pohled zdá nutné.
Začněte odvarem. Použijte sušené byliny, které odpovídají typu vlasů — kopřiva a přeslička pro mastné vlasy, heřmánek a řepík pro světlé a citlivé, rozmarýn pro tmavé. Dvě polévkové lžíce bylin zalijte 200 ml vody o teplotě kolem 80 °C, přikryjte a nechte 20 minut louhovat. Poté sceďte přes jemné sítko nebo plátno. Odvar musí být čirý; hrubé částice by v tuhé hmotě vytvořily drsný povrch a mohou působit jako abrazivo.